Žijete na místě, kde skoro pořád svítí slunce. Do uší vám šumí moře a ve vzduchu voní oleandry. Lidé jsou tu milí a usměvaví. Po práci si chodíte zaplavat do moře a víkendy trávíte na plážičkách, které turisté neznají. Když přijedete na pár dnů do Česka, všichni okolo vás hned poznají, že už tu nežijete. Jste totiž tak nějak permanentně opálení a tudíž vždycky o několik odstínů tmavší než ostatní.
Máte to taky tak nebo o tom jen sníte?
Já jsem si vždycky chtěla vyzkoušet, jaké by to bylo, žít v zahraničí. Snila jsem o tom, že bydlím na místě, kde pořád svítí slunce, kde je teplo, moře, kde žijí usměvaví lidé. Ale neměla jsem dost odvahy na to, vydat se někam sama.
Jak se tam odstěhuju? Do jednoho kufru se přece nezabalím. Jak si tam najdu práci? Neumím dost dobře jazyk té země. Jak se tam dorozumím, když někdo nebude umět anglicky? Kde si najdu nové kamarády? Určitě mi tam bude smutno.
Jediné oživení pro mě přicházelo v létě, kdy jsem alespoň vyjížděla na kratší brigády do zahraničí. Jedno léto jsem pracovala několik týdnů s kamarády na farmě v Itálii, další léto na farmě ve Skotsku, pak jako delegátka na řeckém ostrově.
Už během studií jsem začala pracovat v české cestovní kanceláři. Tam jsem měla skvělou příležitost jezdit na služební cesty, během kterých jsem poznala spoustu zemí v Evropě, Asii i Africe. Vždycky jsem si říkala, jaké by to bylo žít v zemi, ve které jsem právě na pár dnů byla na návštěvě.
Ale pořád to bylo jen snění. Měla jsem strach sama někam odjet. Nicméně všechno musí uzrát.
Jsem člověk, který čas od času potřebuje změnu. Už jako malá jsem si často stěhovala nábytek v pokojíčku, protože mě jeho uspořádání prostě po čase začalo nudit. Ráda měním účesy a barvy vlasů. Nevadí mi se čas od času přestěhovat do jiného bytu a znovu jej zařizovat. Stereotyp zkrátka není nic pro mě.
A tak 6 let strávených v jedné firmě pro mě už bylo moc. Začala jsem vidět věci jinak, méně pozitivně. Moje skvělá práce se začínala zadrhávat. Ztratila jsem respekt ke kolegům i klientům, všechno mě začalo štvát. Projekt, který mě bavil a na kterém jsem s přestávkami pracovala několik let, se těsně před vyvrcholením už po několikáté zastavil kvůli korporátním procesům a politikaření uvnitř firmy.
Poslední kapkou byl ošklivý email od jednoho manažera, ve kterém mě ponížil a zesměšnil před několika lidmi. Řekla jsem si, že tohle prostě nemám zapotřebí.
V té době jsem poznala jednoho kluka. Už na začátku jsme zjistili, že máme mnoho společného. Jeho práce jej taky přestala naplňovat a taky často uvažoval, že zkusí štěstí v zahraničí.
A tak se to stalo. S člověkem, kterého jsem znala doslova pár měsíců, jsme se sbalili a odjeli spolu žít na Maltu.
Mnoho lidí si o nás myslelo, že jsme se zbláznili, on se skvěle placenou prací a já s prací, která mi umožňuje cestovat zdarma po světě a poznávat nová místa, navíc jenom po pár společných měsících. Rodiče se samozřejmě báli, že budeme tak daleko a že nás uvidí jen párkrát za rok.
Ale víte co? Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě.
Na Maltě jsme nakonec strávili více než 3 roky. A já i díky práci v maltské cestovní kanceláři jsem měla možnost toto souostroví poznat důkladně ze všech stran.
Turisté chtěli nejenom poznávat maltské památky, ale třeba i navštívit farmy, kde se ručně vyrábí skvělý sýr, solné pánve, kde se ručně těží sůl, dílny, kde se fouká sklo nebo vyrábí filigránové šperky, nebo továrny, kde se mořská voda mění na sladkou.
A já jsem brzy poznala, na které pláže se vydat, tak aby kolem nebyla hromada dalších lidí. Na které pláže můžu bez obav jít se psem, a kde mi naopak za psa hrozí vysoká pokuta. Vyzkoušela jsem důkladně, jak funguje maltské zdravotnictví nebo jak řešit dopravní nehodu. Mám tipy, jaké akce stojí za to na Maltě v průběhu roku navštívit.
A co onen přítel? No, dnes je to můj manžel, máme spolu tříletou dceru, sedmiletého psa a podnikání s vazbami na Maltu. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, rozhodli jsme se vrátit zpět do Česka, aby naše dítě mělo kolem sebe nejen nás rodiče, ale i babičky, dědečky, tety a strejdy. A abych byla upřímná, taky jsem potřebovala zase nějakou změnu 🙂
Ale na Maltu se pořád rádi vracíme, měli jsme tam i naši svatbu. V současné době pomáhám organizovat cesty na Maltu pro skupiny i jednotlivce a zároveň s manželem provozujeme e-shop s maltskými výrobky. Jsme výhradním dovozcem maltské značky Stephen Cordina Aroma&Therapy. O našem podnikání si můžete přečíst tento článek.
A tak jsem se rozhodla všechny moje zkušenosti, vědomosti a tipy o Maltě a z Malty sepsat na tomto webu. Protože já jsem si to všechno na vlastní kůži zažila a věřím, že moje informace můžou pomoci někomu, kdo se sám na tento středomořský ostrov chystá, kdo o tom zatím jen přemýšlí nebo kdo se o něj prostě jen tak zajímá.
Přeju vám, abyste si Maltu zamilovali stejně jako já.
