Lesbos po vlastní ose

Také už vás nebaví sedět doma a rádi byste někam vycestovali? Já to mám podobně, i když teď s malým miminkem bych stejně nikam necestovala, cestování mi chybí. A tak jsem z nostalgie začala procházet fotky z naší loňské dovolené v Řecku, abych si připomněla ty úžasné dny a zážitky.

Přestože mám ráda Maltu, člověk si potřebuje sem tam odpočinout od známých věcí a pustit se do něčeho neznámého. Už dlouho se mi stýskalo po Řecku, kde jsem v uplynulých letech navštívila několik různých míst. Chyběla mi ta řecká atmosféra, pravý řecký gyros, řecká hudba, prostě všechno. Tak jsme se rozhodli loňskou letní dovolenou strávit v Řecku.

Bude to Lesbos!

A pak jsem narazila na celkem levné letenky se společností Eurowings z Vídně na Lesbos na přelomu srpna a září. O tomto ostrově jsem toho moc nevěděla, i když je to třetí největší ostrov Řecka. Začala jsem na booking.com hledat ubytování, abych si udělala představu o možnostech a cenách.

A našla jsem naprosto úžasné apartmány Eleni B&B přímo u moře na odlehlé pláži Tsonia. A když říkám přímo u moře, myslím přímo u moře. Prostě vyjdete z domu na terasu a z terasy vstoupíte přímo na písek, 10 metrů přede dveřmi je moře. Idylka!

Takže ubytování bylo vybrané. Vzhledem k odlehlosti ale bylo jasné, že budeme potřebovat auto, s čímž jsme počítali dopředu, protože jsme chtěli nejen ležet na pláži, ale ostrov také poznat. Jenže ceny autopůjčoven do konce srpna byly nesmyslně vysoké. Od září naopak klesaly o více než polovinu. Tak jsme se rozhodli první týden dovolené strávit „v civilizaci“ v hotelu v jižní části ostrova, kde auto nebude potřeba, a až na druhý týden si půjčit auto a vydat se na sever „do divočiny“.

Krajina na Lesbosu je hornatá a výhledy úchvatné.

Začátek dovolené tedy bydlíme v hotelu Sandy Bay u městečka Plomarion, který jsem také rezervovala přes ověřený booking.com. Taxi z letiště nám zajistí hotel. Stojí 50 EUR a cesta trvá asi hodinu. I když ostrov na naše poměry není tak velký, je hodně hornatý, cesty jsou klikaté, často vedou přes malé vesničky úzkými uličkami, takže i překonání zdánlivě malé vzdálenosti ve skutečnosti trvá dlouhou dobu. Můžete projíždět hustými lesy nebo kolem olivových hájů – ostatně olivovníků je tu prý nejvíce na světě, údajně až 14 milionů!

Náš hotel stojí na kopci, takže je z něj krásný výhled. Je tak akorát velký, pokoje jsou menší, vybavení by zvládlo vyměnit za novější, ale nejedeme se sem válet na pokoji, že. 🙂 K dlouhé a široké písečné pláži je to z kopce dolů pár minut. Cestou mineme i pár obchůdků, kde můžeme nakoupit potraviny, základní drogerii, věci do vody a podobně.

Pláž je lemována restauracemi, ke kterým patří lehátka a slunečníky. Za ty se neplatí, pokud si dáte v dané restauraci drink nebo něco k jídlu. Což není špatné, protože obsluha restaurace pravidelně prochází mezi lehátky, takže ani nemusíme přerušit lenošení a přinesou nám frapé, vodu nebo smoothie. Na oběd se pak přesuneme o pár kroků dál ke stolu. Takže ideální relaxační dovolená.

Začínáme výletovat

Nechceme ležet na pláži každý den, a tak se vydáváme na první výlet. Městečko Plomarion je odsud vzdálené asi 2 km, taxíkem cesta vyjde na 5 EUR.

Plomarion je typické řecké městečko s údajně vyhlášenými rybími restauracemi u přístavu. Můžete si tu dát i sardinky, připravované na mnoho způsobů. Těmi je Lesbos vyhlášený. Loví se hlavně v zálivu Kalloni, který se zakusuje hluboko do středu ostrova. Musím říct, že restaurace, kterou jsme navštívili my, nás nijak neuchvátila, oproti naší oblíbené restauraci na pláži. Ale možná jiné by dopadly lépe.

Určitě stojí za to, projít se uličkami městečka, prozkoumat nějaké ty obchůdky a nasát místní atmosféru. Najdete tu i muzeum výroby ouza a olivového oleje, ani jedno jsme ale nenavštívili.

Po několika dnech v hotelu byl čas převzít půjčené auto. To jsme rezervovali asi měsíc dopředu na stránce carflexi.com. Tento vyhledávač autopůjčoven působí v mnoha zemích na světě. Našla jsem na něj velmi dobré i velmi špatné recenze. Ty špatné ale většinou byly na autopůjčovny mimo Evropu.

S ohledem na naše požadavky (jiné místo vyzvednutí a vrácení auta, cenově dostupná autosedačka, nízký depozit) ale měli nejlepší cenovou nabídku. Čím blíže k požadovanému datu půjčení, tím byla samozřejmě cena vyšší. Takže rozhodně doporučuji s rezervací auta nečekat.

Po pár dnech bez auta a jednom minivýletu taxíkem do Plomarionu jsme celkem zrelaxovaní, a tak, když nám přivezou auto, těšíme se na nějaký delší výlet. Chceme se podívat na vyhlášenou pláž Vatera, která od nás je podle mapy vzdálená jen asi 10 km podél pobřeží, problém ale je, že mezi námi se tyčí hory, které se musí objet, takže cesta trvá asi hodinu a je hodně klikatá.

Pláž je dlouhá několik kilometrů, lemována tavernami, malými hotýlky i apartmány. Strávíme tu celý den. Na oběd jdeme do jedné z místních taveren, kde s překvapením zjišťujeme, že k místnímu vybavení patří i dva velcí papoušci. Takže u nich naše dcera stráví většinu oběda. Lepší než kdejaký dětský koutek!

Naše soukromá pláž s želvami!

Další den se stěhujeme z našeho hotelu na druhý konec ostrova, na pláž Tsonia. Z jihu na sever cesta autem trvá něco přes dvě hodiny. Většinu cesty se kocháme krásným výhledem na moře. Téměř u cíle nás ještě čeká pěkný sešup z kopců dolů do údolí a poslední asi 2 km prašná cesta kolem ohrad s ovečkami a kozami.

A už jsme na pláži, parkujeme na písku pod stromem a posledních 50 metrů k apartmánu jdeme pěšky červeným pískem s malinkatými kamínky. Pláž je v kryté zátoce, moře je tu tak klidné a vstup do vody poměrně mírný, ale zase ne tak, abyste museli jít 100 metrů do hloubky, kde si můžete zaplavat.

Naše soukromá plážička Tsonia s tavernou

Apartmány jsou 3 vedle sebe v jednom domečku, kousek od nich pak restaurace a jinak v podstatě nic. Pár domků místních obyvatel, využívaných jako chatičky. Není tu ale nikdo, kdo by nás ubytoval. V jedněch dveřích jsou sice klíče, ale kdo ví? Zkoušíme apartmány obejít a ejhle, u zadních dveří se potuluje želva! Za apartmány je totiž strouha, kde mají asi želvičky nějaké svoje útočiště. To je něco pro naši dceru! Želvičky za domem. 🙂

Pořád ale nikde nikdo, voláme tedy na kontaktní číslo a od paní, která mluví lámanou angličtinou, pochopíme, že apartmán s klíči ve dveřích je náš a můžeme se ubytovat. Uvnitř nás čeká čerstvě upečená domácí bábovka, v lednici věci na snídani – chleba, šunka, sýr, domácí marmelády, vajíčka, voda, džusy. Zařízení apartmánů je sice jednodušší, ale zase – nejedeme se sem válet v posteli. Jedeme se sem válet na pláži, a ta je super! 🙂

Každé ráno si tak připravíme bohatou snídani, kterou si dáme na terase pár metrů od moře, před terasu si vytáhneme lehátka a slunečník, které patří k vybavení apartmánu, a můžeme celý den lenošit. 20 metrů od nás je pod palmami taverna, která už je v tuto roční dobu skoro prázdná. Dáváme si tu skoro denně oběd, odpolední frapé a smoothie i večeři a tak nás tady za chvíli všichni znají a dcera dostává od majitele restaurace zmrzlinu zdarma. 🙂 Jeden večer kolem stolů dokonce běhá i želvička a dcera tak večeři stráví jejím naháněním.

Řecká pohodička – takhle si bydlíme na pláži a naháníme želvičky.

Majitelka apartmánů za námi sem tam zaskočí, má totiž domek kousek od nás, nosí nám další a další domácí buchty a doplňuje věci na snídani. Turisté na pláži se dají spočítat na prstech jedné ruky, včetně místních. Kdo chce relaxovat, asi nenajde lepší místo. Manžel se po pár dnech cítí tak zrelaxovaný, že začne pracovat. 🙂

Lesbos leží jen 10 km od Turecka a vede tudy trasa pro migranty, kteří se snaží dostat do Evropy. Na ostrově v posledních letech vyrostl nechvalně známý uprchlický tábor Moria, největší v Řecku. Místo původně plánovaných 3000 lidí jich tu žije až sedmkrát více.

Naše plážička se nachází v té části ostrova, která je nejblíže Turecku. A tak když jednu noc manžel na moři vidí vojenskou loď, jak reflektory prohledává moře, zatímco já a dcera v klidu dávno spíme (já jsem ve 3. měsíci těhotenství a spím pořád a všude, takže nějací potenciální uprchlíci na moři mě opravdu netrápí), zamyká všechny vchody a jde do naší kuchyňky hledat ten největší nůž, aby nás v případě nutnosti ochránil. Samozřejmě se nic nestane a zbraně zůstanou složené.

A další výlety

Na Lesbosu najdete druhý největší zkamenělý les na světě – ten první je v americké Arizoně. Les se nachází na západě ostrova u vesničky Sigri a je u něj i zajímavé muzeum. Les pochází z doby před 20 miliony lety a vznikl díky sopečné aktivitě v této oblasti. Dodnes tu najdete pozůstatky obrovských zkamenělých kmenů.

Opravdu jsem toto místo chtěla vidět, tak jsme vyrazili na výlet. Opět podle mapy je les vzdálený asi 80 km, cesta ale trvá dvě hodiny a je celkem náročná – kopce, serpentýny, lesy.

Muzeum je ale zajímavé, je u něj i venkovní část se zkamenělými stromy. Další rozlehlá venkovní oblast se nachází asi 5 km odsud, tam už ale nejedeme. Jsme celkem unavení z cesty, serpentýny mi v těhotenství nedělají dvakrát dobře, tak se vydáme raději na místní pláž. Je úzká, dlouhá a opět skoro prázdná. Moře je tu klidné jako jezero a vstup do vody hodně mírný, ideální pro děti. Jdeme se projít i do městečka a nakoupíme krásné ručně dělané náušnice a náramky. Teď už nás čekají jen dvě hodiny cesty zpět.

V kopcích nad pláží Tsonia se skrývá městečko Klio, typické řecké kamenné městečko s mnoha tradičními domy, které jistě stojí za návštěvu. Také tu nakoupíte nejnutnější potraviny, ovoce a zeleninu.

Náš poslední výlet pak vede do měst na severu ostrova Petra a Molyvos. V Molyvosu vyšplháme na starověký hrad, ze kterého je krásný výhled do okolí. Dominantou Petry je kostelík nad městem, do kterého se dostanete po 114 kamenných schodech. Když jsme sem vystoupali my, zrovna se tu chystali svatebčané na obřad. Do schodů tak šli všichni – dámy na podpatcích i babičky v šátcích. Nevypadali ale, že by jim výšlap činil potíže.

Pohled na městečko Petra z kostelíku nad městem

Petra je vyhlášené letovisko a tím pádem i místní pláže jsou poměrně plné a ceny vyšší. Petra leží na severním pobřeží a tak vlny jsou tu největší, co jsme na ostrově zažili. Popravdě naše plážička Tsonia, i když není tak vyhlášená jako Petra, se mi zamlouvá daleko víc.

Dva týdny na ostrově utekly jako voda a už nás čeká jen cesta na letiště, tu vrácení našeho auta a odlet. Protože jsme jezdili dost prašnými cestami, manžel chce ještě v hlavním městě Mytilini dát auto do myčky. Navigace nás ale několikrát zavede špatně, jednou dokonce do schodů, takže rezignujeme a jedeme na letiště. I tak s vrácením auta není žádný problém a pán v autopůjčovně říká, že umytí není potřeba.

Na letišti nakoupíme poslední dárky v podobě oliv a olivového oleje – je tu jen jeden malý obchůdek a nic jiného tu ani v podstatě nemají. Letiště je spíš takové menší nádraží.

To ale nic nemění na tom, že se nám tato dovolená opravdu vydařila a Lesbos můžu s klidným srdcem doporučit. Je tu ještě mnoho míst, které jsme nenavštívili a věřím, že jestli se sem ještě někdy dostaneme, budeme mít pořád co objevovat.

A jestli chcete tipy, co dělat na Maltě, přečtěte si můj článek tady nebo tady.

Foto: Ivan Gasparek Photographer

Autor: Petra Studničková

Více než 3 roky jsem žila na Maltě. I díky práci v tamní cestovní kanceláři jsem měla možnost tento ostrov poznat důkladně ze všech stran. Ať už se na Maltu chystáte na dovolenou nebo se sem chcete přestěhovat, mám pro vás spoustu užitečných a osobně ověřených rad a tipů, jak si svůj pobyt co nejvíce užít. Můj příběh si můžete přečíst tady >>

2 komentáře u „Lesbos po vlastní ose“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *